Krátké srpnové zamyšlení o realitách, lidech a době, ve které už máme skoro všechno na dosah ruky.

Srpen je zvláštní měsíc. Část republiky je u moře, část na chalupách, děti mají prázdniny a ti, kteří zůstali doma, se snaží přežít vedra. Kanceláře jsou poloprázdné, telefon zazvoní o něco méně často a v realitách se občas začne mluvit o takzvané okurkové sezóně. Člověk má skoro pocit, že i nemovitosti odjely na dovolenou. Dům si ale dál stojí na svém místě, byt se nikam neodstěhoval a pozemek se ani v největším vedru neposune o jediný metr. Jen lidé kolem nich mají najednou trochu jiné starosti. A možná právě proto je srpen docela dobrý čas zamyslet se nad otázkou, která se netýká jen prázdnin: Co vlastně dnes znamená prodat nemovitost?

Nedávno jsem četl zamyšlení Pavla Rakouše právě nad realitním obchodem v roce 2026 a přivedlo mě to k tomu, abych se na dnešní reality podíval trochu z jiné strany. Do realit jsem vstoupil v roce 1999 a za tu dobu se změnilo tolik věcí, že by se o tom dal napsat samostatný článek. Když jsem začínal, nebyly sociální sítě, chytré telefony, realitní portály v dnešní podobě ani umělá inteligence. Fotografie měly jinou podobu, informace se sháněly jinak a nabídka nemovitosti se k lidem dostávala úplně jinými cestami. Dnes můžeme během několika minut zjistit cenu podobného bytu v okolí, podívat se do katastru, projít nabídky konkurence, prohlédnout si ulici ze satelitu a ještě se zeptat umělé inteligence, co si o tom všem myslí. Máme k dispozici neuvěřitelné množství informací. A přesto mám někdy pocit, že právě proto je dnes důležitější než dřív umět rozlišit, které z nich jsou opravdu podstatné.

Možná je to totiž trochu podobné jako s tím, jak dnes informace konzumujeme. Zvykli jsme si, že všechno musí být rychlé. Krátké video, krátká zpráva, krátký názor, rychlá odpověď. Když nás něco nezaujme během několika vteřin, jedeme dál. Často už ani nechceme číst, chceme rovnou vědět výsledek. A stejně rychle dnes někdy přistupujeme i k nemovitostem. Otevřeme realitní server, během večera projedeme desítky nabídek, jednu fotografii zvětšíme, druhou přeskočíme, cena se nám nelíbí, jedeme dál. Jenže dům ani byt není krátké video na telefonu. Je to něco, co si člověk může koupit na dvacet, třicet nebo čtyřicet let. A možná by tedy stálo za to věnovat mu o něco víc času než tomu, jestli nás nějaké video zaujme během prvních pěti sekund.

S tím souvisí i otázka, kterou si při prodeji položí snad každý: Za kolik vlastně svou nemovitost nabídnout? Dnes není těžké zjistit, za kolik soused nabízí svůj byt nebo jakou cenu požaduje majitel podobného domu o několik ulic dál. Jenže nabídková cena a skutečná prodejní cena jsou dvě různé věci. Když někdo nabízí byt za šest milionů, víme pouze to, že za něj chce šest milionů. Nevíme, jestli ho za šest milionů prodá. Možná ano, možná za pět a půl, možná za sedm, a možná ho za půl roku stále najdeme na stejném realitním serveru. Právě tady se ukazuje, že realitní trh není jednoduchá matematická tabulka. Do ceny vstupuje stav nemovitosti, lokalita, čas, nabídka podobných nemovitostí, konkrétní kupující i způsob, jakým se celý prodej odehrává. Číslo na internetu je začátek příběhu, nikoli jeho konec.

A pak je tu věta, kterou jsem za ty roky slyšel mnohokrát: „Já si to nejdřív zkusím prodat sám.“ Vlastně se tomu vůbec nedivím. Dnes je to mnohem jednodušší než kdy dřív. Člověk může nemovitost nafotit telefonem, napsat inzerát a během několika minut ji nabídnout tisícům lidí. Proč by to tedy nezkusil? Jenže po nějakém čase může zjistit, že největší práce nebyla nemovitost vystavit. Začnou chodit telefonáty, přijdou lidé, kteří se chtějí jen podívat, jiní si potřebují ověřit, jak moc je prodávající ochotný slevit, další se zeptají na věci, které majitel nečekal, a časem se objeví otázka, proč už se dávno neozval někdo, kdo by skutečně koupil. V tu chvíli člověk zjistí, že samotný inzerát byl možná ta nejjednodušší část celého obchodu.

Přitom jsme dnes mnohem informovanější než kdykoli předtím. Kupující si může před prohlídkou zjistit prakticky všechno, co ho napadne. Může si projít okolí, podívat se na ceny, přečíst zkušenosti ostatních, zkontrolovat katastr a položit spoustu otázek. To je dobře. Informovaný kupující je podle mě lepší než člověk, který jde na prohlídku úplně naslepo. Jenže informace ještě nejsou zkušenost. Můžete si přečíst deset článků o prodeji nemovitosti a podívat se na dvacet videí o tom, jak správně nastavit cenu, a přesto vás při konkrétním prodeji může překvapit situace, se kterou jste vůbec nepočítali. Každá nemovitost má totiž svůj příběh a každý obchod také. Jeden byt se prodá za týden, jiný podobný se trápí na trhu několik měsíců. Jeden kupující přijde rozhodnutý, druhý potřebuje čas. Jeden majitel chce prodat rychle, jiný čeká na nejvyšší možnou cenu. A někdy je mezi těmito představami docela dlouhá cesta.

Právě proto si nemyslím, že technologie realitní makléře odstraní. Spíš je donutí dělat svou práci jinak. Dříve musel makléř především vědět, kde informace získat. Dnes jich má tolik, že musí hlavně vědět, co s nimi. Umělá inteligence dokáže napsat text inzerátu, ale nepozná při prohlídce, proč se člověk, který ještě před chvílí vypadal nadšeně, najednou začne dívat z okna. Data nám mohou ukázat, kolik lidí si nabídku otevřelo, ale neřeknou nám vždycky, proč si nikdo z nich nevzal telefon a nezavolal. Fotografie dokáže upravit počítač, ale žádný program nevyřeší skutečnost, že kupujícímu prostě nesedí dispozice domu. Technologie jsou skvělý pomocník. Jen bych jim zatím nesvěřoval úplně všechno.

A co tedy vlastně člověk, který prodává nemovitost, dnes hledá? Myslím, že možná něco mnohem obyčejnějšího, než se na první pohled zdá. Chce vědět, jestli je cena, kterou mu někdo doporučuje, skutečně rozumná. Chce vědět, co se děje, když se zájemci neozývají. Chce rozumět tomu, proč se něco dělá právě tak a ne jinak. Chce vědět, jestli nabídku přijmout, nebo ještě jednat. A především nechce zjistit až na konci, že někde v průběhu prodeje přehlédl něco důležitého. Ve skutečnosti možná nehledá další informace. Těch má dnes dost. Hledá někoho, kdo mu pomůže těm informacím porozumět a ve správný okamžik podle nich udělat správné rozhodnutí.

Možná právě proto mě pořád baví, že jsou reality ve své podstatě velmi obyčejná lidská práce. Můžeme mít sebelépe připravené fotografie, videa, statistiky a všechny možné moderní nástroje, ale nakonec se stejně potkají dva lidé. Jeden chce prodat a druhý koupit. Jeden má svou představu o ceně, druhý svou představu o hodnotě. A někde mezi nimi se musí najít dohoda. Stejně jako tomu bylo v roce 1999. Jen cesta k ní je dnes mnohem rychlejší, informovanější a někdy také trochu hlučnější.

A tak se vracím zpátky k srpnu. Má smysl prodávat nemovitost o prázdninách? Samozřejmě že má. Jen možná není potřeba propadat pocitu, že když se v srpnu všechno trochu zpomalí, znamená to, že se nic neděje. Někteří lidé jsou pryč, jiní mají konečně čas a právě teď začínají přemýšlet, co budou dělat na podzim. Někdo si na dovolené otevře realitní server jen tak ze zvědavosti a za měsíc bude stát na prohlídce. Jiný možná právě teď dospěje k rozhodnutí, které odkládal několik let. Realitní trh se zkrátka na pár týdnů trochu nadechne, ale nezmizí.

Za těch více než pětadvacet let se změnilo téměř všechno, co je kolem realit. Způsob, jakým nemovitosti hledáme, nabízíme, fotografujeme, financujeme i jak o nich získáváme informace. Máme technologie, o kterých se nám v roce 1999 ani nesnilo. Přesto zůstává něco úplně stejného. Když člověk prodává dům, ve kterém prožil třicet let, není to pro něj jen součet metrů čtverečních. Když někdo kupuje první vlastní byt, není to jen položka v tabulce. A když někdo svěří druhému člověku svůj majetek, pořád chce vědět, že vedle něj stojí někdo, komu může věřit.

Možná tedy není vůbec špatně, že máme v srpnu trochu méně telefonátů a trochu více času přemýšlet. Klidně si dejme nohy do lavoru se studenou vodou, sedněme si večer do stínu a nechme na chvíli realitní svět běžet bez nás. V září se zase rozjede. A možná zjistíme, že přes všechny nové technologie, chytré aplikace a umělou inteligenci zůstala v realitách jedna věc pořád stejná. Nakonec totiž nejde jen o dům, byt, pozemek nebo peníze. Jde o člověka, který se rozhodl udělat jedno z důležitých rozhodnutí svého života.

A možná právě proto bychom si na něj měli najít čas. Ne jen těch pár vteřin, které nám dovolí dnešní svět.

Krásný zbytek léta. A pokud vám během něj zazvoní telefon kvůli nemovitosti, klidně ho zvedněte. Možná na druhém konci nebude okurková sezóna, ale někdo, kdo právě hledá svůj nový domov.

Autor: Michal Kulíček, realitní makléř s 25letou praxí