V profesi realitního makléře se člověk setkává s celou řadou příběhů. Některé jsou plné emocí, jiné úsměvné, a některé jsou prostě tak nečekané, že na ně dlouho nezapomenete. Jeden takový příběh se mi nedávno stal na prohlídce bytu na pražském Žižkově.

Všechno to začalo úplně obyčejně – dvě kamarádky, které se v Praze domluvily na kávu. Povídaly si spolu snad dvě hodiny o všem možném, a nakonec se rozloučily. Každá měla svůj plán, aniž by tušily, že jejich cesty vedou k jednomu a tomu samému cíli. Jedna z nich totiž měla v plánu prodat byt se mnou a druhá zvažovala koupi – také se mnou.

Když jsme se všichni tři potkali před domem na Žižkově, čekal jsem klasické úvodní seznamování. Jenže místo toho se mé klientky na sebe podívaly a propukly v smích. Jakmile si uvědomily, že každá z nich jde na stejnou prohlídku s tím samým makléřem, nešlo se ubránit smíchu. Rozesmály jsme se všichni – místo běžného „Dobrý den, já jsem…“ se nesly ulicí salvy smíchu.

Tento příběh krásně ukazuje, jak malý svět dokáže být a jak překvapivé náhody mohou realitní trh oživit. Nikdy nevíte, koho potkáte nebo kam vás práce zavede. Tento den jsem si zapsal nejen jako jeden z nejzábavnějších okamžiků své kariéry, ale také jako připomínku toho, že realitní práce je nejen o smlouvách a nemovitostech, ale především o lidech a jejich příbězích.

Tento můj příspěvek zachycuje můj pohled na práci a zároveň ukazuje, že v realitách nejde jen o obchod, ale také o vtipné a někdy až neuvěřitelné životní situace.

Jak se vám to líbilo?