Cesta do temnoty nejhlubšího zatopeného světa planety

Naše planeta ukrývá místa, která svou monumentalitou berou dech. Často za nimi létáme přes půlku zeměkoule – do hlubokých kaňonů Ameriky nebo k tajuplným cenotám na mexickém Yucatánu. Přitom jeden z nejfascinujících přírodních extrémů celé planety máme přímo doma, na Moravě.

V národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic se nachází Hranická propast. Místo, které drží absolutní světový rekord jako nejhlubší zatopená propast světa, a místo, kde lidstvo dodnes nedokázalo narazit na skutečné dno.

+------------------------------------------------------------------------------+
|                     HRANICKÁ PROPAST V ČÍSLECH                  |
|  * Suchá část: 69,5 metru                                                      |
|  * Poslední změřená hloubka: 450 metrů (celkem 519,5 m)  |
|  * Odhadovaná hloubka geology: 800 až 1200 metrů            |
|  * Světové prvenství: Nejhlubší zatopená jeskyně planety     |
+-------------------------------------------------------------------------------+
Nenápadný jícen do neznáma

Když k Hranické propasti dorazíte po lesní stezce z Teplic nad Bečvou, možná vás na první pohled překvapí její nenápadnost. Projdete kolem ochranného plotu a stanete na vyhlídkové plošině. Pod vámi se otevře hluboký zelený jícen lemovaný strmými skalními stěnami, na jehož dně se tiše leskne zelená hladina malého jezírka.

Tato suchá část, kterou můžete vidět pouhým okem, měří necelých 70 metrů. Pravé mystérium a fascinující přírodní divadlo však začíná až tam, kde končí denní světlo a začíná vodní hladina. Jezírko totiž není žádná mělká tůň. Je to vchod do gigantického, vertikálního labyrintu, který padá kolmo dolů do útrob naší země.

Legenda o prokletém králi: Kde spí Ječmínek?
Než se k propasti začali stahovat moderní vědci a potápěči, lidé si její nekonečnou hloubku nedokázali vysvětlit jinak než zásahy vyšší moci. K jícnu se tak váže jedna z nejstarších a nejtemnějších moravských pověstí. Týká se bájného velkomoravského krále Ječmínka.

Staré legendy vyprávějí, že Ječmínek nebyl vždy jen spravedlivým ochráncem, ale v jisté éře své vlády se z něj stal krutý, pyšný a chamtivý vládce. Jedna verze příběhu říká, že když král prchal na svém koni před nepřáteli, v naprosté beznaději se před ním otevřela země a on dobrovolně skočil do černé hlubiny propasti, aby nepadl do zajetí. Druhá, ještě mrazivější verze tvrdí, že se země pod ním rozevřela jako samotný trest za jeho hříchy a chamtivost a propast ho zaživa pohltila.

V obou verzích ale legenda končí stejně mysticky – traduje se, že král v hlubinách nezemřel. Pouze tam dole v absolutní temnotě spí pod vlivem mocného kouzla. Až bude Moravě nejhůře, země se znovu otevře, král Ječmínek vyjede z nejhlubší propasti světa na svém koni a zachrání svůj lid. Je to vlastně fascinující moravská paralela k příběhu o blanických rytířích.

„Propast odjakživa fungovala v lidské fantazii jako brána do pekel nebo místo, kam se propadají ti, kteří zhřešili proti lidem i Bohu. Skutečnost, že v ní zmizel král, jen podtrhuje její posvátný respekt.“

Světový rekord v agresivní kyselce

Po odchodu králů převzali žezlo speleopotápěči z celého světa, kteří se desítky let snažili posunout hranice lidských možností. Průkaz v Hranické propasti je však extrémně nebezpečný. Voda v propasti totiž není obyčejná podzemní voda. Je to vysoce nasycená minerálka, de facto slabá kyselina uhličitá.

Tato agresivní kyselka potápěčům doslova rozežírá výstroj, leptá kůži na obličeji v místech, kde netěsní maska, a způsobuje silné pálení očí. Navíc je v hloubce absolutní tma, teplota se celoročně pohybuje kolem pouhých 15 °C a stísněné prostory v kombinaci s obřím tlakem znamenají permanentní riziko.

Slavný polský potápěč Krzysztof Starnawski v ní lidské maximum posunul na hranici 223 metrů. Dál už to pro člověka nebylo bezpečné, a tak musela nastoupit nejmodernější technika.

Sonda, která přepsala učebnice
Průlom přišel, když speciálně zkonstruovaný dálkově ovládaný podvodní robot (ROV) sestoupil podél vodicích šňůr do míst, kam do té doby žádný lidský přístroj nepronikl. Sonda tehdy dosáhla hloubky 404 metrů pod hladinou a Hranická propast se oficiálně stala nejhlubší zatopenou propastí světa.

Při posledních pokročilých průzkumech se mezinárodní vědecký tým vrátil s ještě modernějšími sonarovými systémy. Sonda proplula úzkým restrikčním krkem a naměřila neuvěřitelných 450 metrů hloubky pod hladinou (celkově tedy přes 519 metrů od okraje jícnu). Ani tehdy však přístroj nenarazil na pevnou zem – stopku mu vystavila délka ovládacího kabelu.

Kde leží skutečné dno?
Geologové na základě analýz přišli s šokující teorií. Hranická propast nevznikla klasickým erozním působením dešťové vody shora. Vznikla opačně – zdola. Agresivní teplé minerální prameny vyvěrající z hloubi Země doslova vyleptaly vápencový masiv směrem k povrchu.

Podle současných vědeckých odhadů by se skutečné dno mohlo nacházet v hloubce mezi 800 až 1200 metry. Pokud by se to potvrdilo, znamenalo by to, že Hranická propast je hlubší než slavný mrakodrap Burdž Chalífa v Dubaji.

Ať už věříte na spícího krále Ječmínka, nebo vás fascinují data moderních podvodních robotů, Hranická propast zůstává jedním z posledních míst na evropském kontinentu, které si úspěšně brání své absolutní tajemství. Je to brána do neznámého světa a důkaz, že ty největší záhady často máme přímo pod nohama.

Fascinuje vás představa, že uprostřed naší republiky máme takto nekonečnou hlubinu opředenou královskými legendami? Nebo ve vás pohled do zeleného jezírka vzbuzuje spíše strach?