Královský palác, který pohltily plameny a zničil hon za pokladem

V malebné krajině Křivoklátska, jen kousek od dálnice mezi Prahou a Plzní, stojí jedna z nejzajímavějších hradních dvojic v Evropě. Zatímco na vysokém skalním ostrohu dominuje majestátní a zachovalý Točník, v údolí pod ním, na o poznání skromnějším skalním hřbetu, se krčí tajuplná zřícenina hradu Žebrák.

Dnes z něj sice dominuje už jen mohutná kulatá věž, ale ve 14. století šlo o luxusní rezidenci českých králů. Příběh jeho zkázy je fascinujícím mixem nešťastných náhod, královského strachu a především bezohledné lidské chamtivosti.

Zlatý věk krále Václava IV.
Hrad Žebrák byl založen ve druhé polovině 13. století rodem Buziců, ale jeho nejslavnější éra nastala v momentě, kdy ho odkoupil lucemburský rod. Podmanil si ho zejména syn Karla IV., král Václav IV. Ten Žebrák doslova miloval. Vyhovovalo mu, že hrad neleží na strmé, těžko přístupné skále – byl snadno dosažitelný, obklopený hlubokými lesy ideálními pro lov a poskytoval na svou dobu nevídaný komfort.

Václav IV. nechal hrad velkolepě přestavět na luxusní palác s teplovzdušným vytápěním, honosnými sály a soukromými komnatami. Žebrák se stal de facto neoficiálním hlavním městem království; panovník zde přijímal významné diplomatické návštěvy, schovával se tu před tlakem pražského dvora a podle dobových kronik zde měl uloženou i část královského pokladu a cenných listin.

+------------------------------------------------------------------------------+
|                        OSUDOVÉ MILNÍKY ŽEBRÁKU                    |
|  * 1395: První fatální požár za vlády Václava IV.                   |
|  * 1399: Založení nového a bezpečnějšího hradu Točník      |
|  * 1425: Neúspěšné obléhání hradu husitskými vojsky         |
|  * 1532: Druhý ničivý požár, který hrad proměnil v ruinu       |
+------------------------------------------------------------------------------+

Když luxus prohraje s bezpečností
Poloha v údolí, která králi zajišťovala pohodlí, se však ukázala jako jeho největší slabina. V roce 1395 zasáhl Žebrák první katastrofální požár, který zavinila nedbalost královského služebnictva. Plameny tehdy těžce poškodily velkou část luxusních interiérů.

Václav IV. sice nechal hrad provizorně opravit, ale uvědomil si, jak zranitelné jeho oblíbené sídlo je. Pokud dokázal hrad takto snadno zničit obyčejný oheň, v případě vojenského napadení by v údolí neměl šanci. Král proto udělal radikální rozhodnutí: pouhých sto metrů nad Žebrákem, na vysokém a bezpečném skalním hřebenu, nechal v roce 1399 založit zbrusu nový, moderní a nedobytný hrad Točník. Žebrák sice dál sloužil jako jakési „předhradí“ a zázemí, ale jeho sláva začala pomalu pohasínat.

Definitivní konec královské éry přišel v roce 1532. Tehdy Žebrák vyhořel podruhé a tentokrát už ho nikdo neobnovil. Zbyly z něj jen ohořelé zdi a opuštěné paláce.

Volf Krajíř z Krajku a honba za královským zlatem
Zatímco požáry hrad těžce poznamenaly, o jeho skutečnou, definitivní zkázu se nepostaral zub času ani armáda, ale lidská chamtivost. Protože byl Žebrák v troskách a koruna potřebovala peníze, začal být hrad dáván do zástavy šlechtickým rodům.

V druhé polovině 16. století získal hrad do zástavního držení šlechtic Volf Krajíř z Krajku. Mezi lidmi se v té době už desítky let šířily divoké zvěsti o tom, že Václav IV. před opuštěním hradu ukryl hluboko v podzemních chodbách a sklepích pohádkové bohatství – takzvaný Žebrácký poklad.

Volf Krajíř této legendě naprosto propadl. Místo toho, aby jako správný hospodář zříceninu zabezpečil nebo se pokusil o její částečnou údržbu, propukla na hradě pod jeho vedením bezhlavá zlatá horečka. Najal dělníky a nechal systematicky prokopávat hradní příkopy, bourat sklepení, prorážet silné středověké zdi a odkrývat základy paláců.

Tento destruktivní amatérský archeologický průzkum otřásl statikou celého komplexu. Co nezničil oheň, to Volf Krajíř nechal podkopat a strhnout. Žádné zlato samozřejmě nikdy nenašel, ale zanechal po sobě spoušť, která ze Žebráku definitivně udělala neobyvatelnou zříceninu.

Němý svědek lidské posedlosti
Když dnes procházíte kolem dochované válcové věže (bergfritu), která dnes slouží jako rozhledna, můžete v zemi kolem sebe stále vidět terénní nerovnosti a propadlá místa – jizvy, které hradu zasadili hledači pokladů.

Žebrák tak zůstává fascinujícím mementem. Nebyl dobyt nepřáteli, ale doplatil na vlastní luxus, přírodní živly a lidskou posedlost vidinou rychlého zbohatnutí. Jeho tajuplná atmosféra v zastínění úspěšnějšího Točníku však dodnes láká každého, kdo chce pocítit pravou atmosféru středověkého zmaru.

Navštívili jste už někdy hradní dvojici Točník a Žebrák? Který z nich na vás zapůsobil víc – monumentální Točník, nebo tajuplný Žebrák zničený chamtivostí?