Dům, kterému se lidé vyhýbali obloukem

Některá místa v sobě nesou otisk historie tak silně, že i po staletích cítíte v zádech chladný závan minulosti. Brandýská katovna je přesně takovým místem. Tato renesanční perla s typickými sgraffity sice na první pohled vypadá jako architektonický skvost, ale její stěny vyprávějí příběh o izolaci, krvi a řemesle, kterému se každý raději vyhnul obloukem.

Historie na okraji společnosti
Katovna v Brandýse nad Labem byla postavena v 16. století a dodnes patří k nejlépe zachovaným stavbám svého druhu ve střední Evropě. Její poloha nebyla náhodná – stála těsně za městskými hradbami, u tehdejší Pražské brány. Kat byl totiž člověk „nečistý“. Přestože vykonával spravedlnost jménem krále a města, nesměl sedat s ostatními v krčmě, v kostele měl vyhrazené místo a jeho děti se často nesměly učit řemeslům.

Dům sám o sobě je unikátní svou výzdobou. Renesanční sgraffita (tzv. psaníčka) mu dodávají vznešený vzhled, který je v ostrém kontrastu s tím, co se dělo uvnitř nebo na nedalekém popravišti. Právě zde žily generace katů, které se staraly o „pořádek“ v Brandýse i širokém okolí.

Legenda o neklidném brusiči
Nejsilnější legenda, která se ke katovně váže, mluví o posledním brandýském katovi. Ten prý své řemeslo miloval natolik, že se od něj nedokázal odpoutat ani po smrti. Místní lidé i návštěvníci expozice občas hovoří o zvláštním jevu: když v okolí katovny utichne doprava a město se ponoří do spánku, je z nitra domu slyšet rytmické, kovové skřípání.

Traduje se, že je to zvuk broušení popravčího meče. Kat prý v temnotě chodeb stále připravuje svůj nástroj na exekuci, která už nikdy nepřijde. Kdo tento zvuk zaslechne, toho prý čeká rok plný těžkých rozhodnutí.

Kat jako vyvrhel i léčitel
Kromě stínů a poprav se k místu váže i fascinující fakt o katovském „druhém zaměstnání“. Protože kati dokonale znali anatomii lidského těla (z mučení i poprav) a měli přístup k exotickým přísadám, byli často vyhledávanými, byť utajovanými léčiteli.

V zahradě brandýské katovny prý rostly byliny, které nikde jinde v Polabí neklíčily. Kat je údajně zaléval vodou, v níž omýval své nástroje, což jim mělo dodávat magickou moc. Lidé, kteří se báli katovi podívat do očí, za ním v noci chodili pro masti na klouby nebo lektvary proti nočním můrám. Výměnou za lék však katovi často museli svěřit své nejtemnější tajemství, čímž nad nimi získal doživotní moc.

Proč katovnu navštívit?
Dnes v katovně najdete expozici věnovanou hrdelnímu právu, ale to nejdůležitější je tamní genius loci. Je to místo, kde se setkává renesanční krása s lidskou krutostí a osaměním. Při pohledu na staré trámové stropy si snadno představíte, jak zde kat za svitu svíček čistil svou černou kápi a v dálce slyšel šum Labe.

Můj tip pro vás:
Při návštěvě se zaměřte na detaily kování na dveřích. Traduje se, že kliky katoven byly schválně tvarovány tak, aby připomínaly zkroucené prsty odsouzených, což mělo kolemjdoucí varovat před hříchem.