Gigantický milostný dopis psaný do krajiny

Průhonický park většina z nás vnímá jako krásnou botanickou zahradu, ideální pro jarní výlet mezi rozkvetlé rhododendrony. Ale za tímto unikátem, zapsaným na seznam UNESCO, se skrývá příběh, který svou silou předčí většinu romantických románů. Není to jen park – je to monumentální šifra a pravděpodobně největší milostné vyznání v naší historii.

Celý život v jedné zahradě
Když se hrabě Arnošt Emanuel Sylva-Tarouca [čti: Taruka] v roce 1885 přiženil do Průhonic, nenašel zde jen zámek a kus pozemku. Našel zde inspiraci pro své životní dílo. Celých 50 let budoval park, který dnes obdivujeme. Málokdo ale tuší, že každý strom, každý ohyb potoka Botiče a každý výhled z okna zámku měly svůj hluboký, osobní význam.

Hrabě nebudoval park pro slávu ani pro vědce. Budoval ho pro svou ženu Marii Antonii. Traduje se, že parkem protkal neviditelnou šifru – určité skupiny dřevin a průhledy krajinou tvoří z ptačí perspektivy nebo z konkrétních míst zámku symboly, které měly ochraňovat jejich rodinné štěstí.

Bílá paní, která nepláší, ale hlídá
I takové místo, jako jsou prosluněné Průhonice, má svou mysteriózní stránku. Na odlehlém konci parku, u vyhlídkové věže zvané Gloriet, můžete v sychravých dnech narazit na podivný jev. Místní legendy vyprávějí o „Bílé paní průhonické“.

Na rozdíl od jiných strašidel však tento přízrak nikoho neděsí. Říká se, že jde o strážkyni citu, ze kterého park vznikl. Zjevuje se milencům, kteří se u Glorietu zastaví, a podle pověsti těm upřímným přináší požehnání. Je to připomínka toho, že i když tvůrce parku dávno odešel, jeho vášeň a duch v korunách stromů zůstávají dál.

Zkamenělá energie v Alpinu
Další záhadu ukrývá průhonické Alpinum, kde hrabě nechal navézt tisíce tun kamene, aby vytvořil iluzi horské krajiny. Mezi těmito masivními bloky se má podle legendy nacházet jeden zvláštní kámen ve tvaru srdce.

Pověra říká: Pokud toto „srdce parku“ najdete a na chvíli na něj položíte ruku, park vám předá část své klidné a harmonické energie. Musíte však v tichosti poděkovat. Pokud byste se pokusili z parku cokoliv odnést – byť jen malý kamínek – štěstí se od vás prý odvrátí.

Víc než jen botanika
Průhonický park je důkazem toho, že když se spojí vědecká preciznost s hlubokou emocí, vznikne něco nesmrtelného. Hrabě Sylva-Tarouca zde vytvořil živoucí organismus, který mluví k těm, kteří chtějí naslouchat.

Až se příště vydáte do Průhonic, zkuste se na chvíli zastavit a nedívat se jen na barvy květů. Vnímejte ty promyšlené průhledy a tichou energii místa. Možná v šelestu listí uslyšíte ozvěnu milostného dopisu, který se hrabě rozhodl psát do hlíny a kořenů místo na papír.

Můj tip pro vás:
Vydejte se ke Glorietu v čase, kdy do parku padá mlha nebo šero. Právě tehdy má legenda o Bílé paní nejsilnější atmosféru a vy máte šanci pocítit pravý genius loci tohoto místa.

Věříte, že se dá láska zaklet do stromů a kamenů, nebo je pro vás Průhonický park jen skvělým místem na procházku?