____________________________________
____________________________________
____________________________________
____________________________________
____________________________________
____________________________________
Zapomenutý ostrov klidu a stín břevnovského ponocného
Praha je město stovek věží, ale také stovek skrytých mikrosvětů. Jedním z těch nejvíce fascinujících je Břevnovská Tajenka. Zatímco o pár metrů dál na Bělohorské duní tramvaje a život pádí v rytmu 21. století, v Tejnce se čas neúprosně zastavil. Stačí udělat pár kroků do jejích úzkých uliček a máte pocit, že jste se propadli do dob, kdy Prahu osvětlovaly plynové lampy.
Historie vrostlá do břevnovských strání
Osada Tejnka (dříve nazývaná Velká Tejnka) má své kořeny hluboko v historii Břevnova. Její název je pravděpodobně odvozen od slova „týn“, což označovalo opevněné místo nebo ohradu. Původně šlo o zemědělskou osadu, která úzce spolupracovala s nedalekým Břevnovským klášterem.
V 18. a 19. století se Tejnka začala měnit. Na strmých svazích vyrostly domky řemeslníků, dělníků a drobných hospodářů. Architektura je tu unikátní – nejde o žádné velkolepé paláce, ale o lidové baroko a klasicismus „střižený“ praktickým venkovským stylem. Právě díky tomu, že byla Tejnka dlouho izolovaná od hlavního městského rozvoje, si zachovala svůj původní půdorys. Dodnes zde najdete dlážděné uličky tak úzké, že jimi moderní auta projíždějí jen s největší opatrností, a domky, které se k sobě tisknou jako staří přátelé.
Legenda o stínu s lucernou
Každé místo s tak silným genius loci musí mít svého strážce. V Tejnce se mu už po generace říká Břevnovský ponocný.
Podle starousedlíků nejde o strašidlo v pravém slova smyslu. Ponocný je spíše tichým ochranným duchem této čtvrti. Traduje se, že jde o duši jednoho z posledních skutečných ponocných, který svou práci miloval natolik, že v ní pokračuje i po smrti. Zjevuje se jako vysoký, lehce průsvitný stín v dlouhém plášti, který v ruce třímá starou lucernu.
Proč se zjevuje?
Legenda praví, že ponocný vychází do ulic jen tehdy, když Tejnku (nebo celý Břevnov) čeká nějaká zkouška.
Před velkými bouřemi, které bičovaly břevnovské pláně, prý lidé viděli v oknech letmý kmit jeho světla.
Říká se, že svou lucernou „kreslí“ do vzduchu neviditelné ochranné kruhy nad střechami domů, aby je uchránil před blesky a požáry.
Pro obyvatele Tejnky nebyl jeho zjev nikdy důvodem k panice. Naopak – věděli, že dokud ponocný obchází své revíry, jsou pod dohledem něčeho vyššího.
Duch místa, který nezmizel
Dnešní Tejnka je památkovou zónou, což ji zachránilo před demolicemi a masivní výstavbou paneláků v minulém režimu. Je to místo, kde se sousedé stále znají jménem, kde za ploty rostou růže a kde večerní ticho přerušuje jen vzdálený hluk velkoměsta.
Když se v Tejnce ocitnete v podvečer, kdy se modré šero mísí s teplým světlem lamp, snadno podlehnete iluzi, že za dalším rohem skutečně uvidíte ono tiché světlo ponocného lucerny. Je to místo pro snílky, historiky a všechny, kteří hledají v Praze její pravou, nezkaženou tvář.
Můj tip pro vás:
Až budete mít příští sobotu volno, nejezděte do centra. Vystupte na zastávce U Kaštanu, projděte kolem slavného hostince a nechte se vést intuicí do kopce směrem k Ladronce. Najděte uličku U Tejnky a prostě se v ní ztraťte.
Vnímáte na podobných místech jejich historii, nebo věříte, že jsou to jen staré domy a nic víc?