Legenda, která straší dodnes

Jen pár kroků od známé Čertovy stěny, která se tyčí nad Vltavou nedaleko Loučovic, se skrývá další tajuplná bytost. Není tak hlučný jako čert, který se podle pověsti snažil zbořit klášter ve Vyšším Brodě — zato je mnohem tišší, nevyzpytatelný... a smrtelně nebezpečný. Vodník.

Tajemné vody pod Čertovou stěnou

V tichém meandru Vltavy, obklopeném skalami a šumícími lesy, panuje zvláštní klid. Místní tu ale klid necítí. Mluví o šplouchání, které se ozývá i ve dnech, kdy voda stojí jako zrcadlo. O podivném pískání, co se line z rákosí. A o zelené postavě s dlouhými vlasy, která sedává na větvi vrby a pozoruje hladinu.

Podle legendy zde sídlí vodník – stará pohanská bytost, která střeží vody a sbírá duše. Jeho hrníčky s pokličkami se prý ukrývají hluboko pod vodní hladinou, v zatopených dutinách skal, kam se odvážil málokdo.

Spojení s čertem?

Není náhodou, že vodník sídlí právě tady, pod slavnou Čertovou stěnou. Ta je sama opředena legendou o tom, jak čert chtěl zavalit klášter balvany, ale neuspěl — a zlostí rozházel kameny po svahu. Je snad vodník jeho pomocníkem? Nebo je to spíš bytost, která využila sílu místa nabitou dávnými kletbami?

Jedna z verzí říká, že čert sice neuspěl, ale v temné noci sem přivolal temné síly, aby alespoň narušil klid duší. Vodník byl jednou z těch bytostí, která na místo přišla – a zůstala.

Voda jako brána mezi světy

Legendy o vodnících známe z mnoha koutů Česka. Ale právě zde, pod Čertovou stěnou, má příběh zvláštní nádech. Možná kvůli tomu, že je to místo odlehlé, klidné... až podezřele. A možná právě proto tu voda slouží jako brána — mezi světem živých a těch, kdo už zůstali na dně.

Lidé, kteří sem přicházejí, někdy tvrdí, že cítí tíhu ve vzduchu. Jakoby se na ně dívaly oči z hlubin. A někteří se dokonce dušují, že na hladině zahlédli tvář, která se ale hned rozplynula…