Na rohu ulic Jakubské a Malé Štupartské na Starém Městě pražském stojí Dům U Štupartů, jehož historie sahá až do středověku.
Původně zde stával palác královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského. V roce 1333 zde pobýval i mladý Karel IV., než byl Pražský hrad obnoven.
V roce 1664 dům zakoupil císařský úředník Petr Štupart z Löwenthalu, po němž získal své jméno.
Původní budova byla v roce 1911 zbořena v rámci asanace Starého Města a na jejím místě byla postavena novostavba v klasicistně secesním stylu.

S tímto místem se ale pojí i legenda, která vás přiměje rozhlížet se přes rameno.

Vypráví se o mladé dívce jménem Rozálie, která byla na konci 19. století prodána do nevěstince, jenž se v domě tehdy nacházel. Byla tichá, jemná a v očích jí zůstával stín dívky, která se nikdy neměla stát tím, čím byla donucena být. Jednoho večera se objevila naděje – muž, z vyšších kruhů, jí slíbil, že ji odvede, dá jí nový život daleko od Prahy.

Rozálie mu uvěřila. Připravila se k útěku, čekala. Jenže on nikdy nepřišel.

Zmizela beze stopy. Někteří tvrdili, že utekla, jiní šeptali, že byla umlčena navždy, aby neprozradila jména návštěvníků salónu. Její tělo se nikdy nenašlo. Ale to, co zůstalo, byl její obraz v zrcadle…

Od té doby personál i hosté tvrdili, že v hlavním salonku dochází k podivným jevům. Ve starém zrcadle se čas od času zjeví její tvář – mladá, bledá, se smutným pohledem. Občas za zády ucítíte chlad, zaslechnete kroky na prázdném schodišti, tichý vzlyk v nočním tichu.

Zrcadlo prý "nezapomíná". Není to jen dekorace – je to svědek. Možná i brána.

A zůstává tam dodnes. Stačí se podívat. A kdo ví – třeba Rozálie stále čeká, že někdo konečně splní slib, který jí byl dán…

Odvážíš se vstoupit?