Kaplička u Rokytky – tichý svědek ztraceného příběhu

Skrytá mezi paneláky a stromy v pražské Libni, na nenápadném místě ve Stejskalově ulici, stojí drobná kaplička, kterou denně míjejí lidé spěchající do práce, do školy nebo na procházku podél potoka Rokytka. Málokdo však ví, že právě tohle místo je opředeno tajemstvím, které nese známky dávného smutku i neklidné duše.

Vypráví se, že kdysi dávno, v době, kdy okolí ještě tvořily pole a lesy, zmizel v blízkosti potoka malý chlapec. Pátrání po něm bylo marné. Lidé prohledali celé okolí, ale po dítěti se jako by slehla zem. Jeho matka se každý večer modlila právě u této kapličky – prosila, plakala, doufala. Až jednoho dne zůstala v kapličce klečet navždy – srdce jí zlomil žal.

Od té doby se říká, že duch malého chlapce se zjevuje právě u kapličky. Jeho silueta se prý v mlhavých večerech mihne poblíž, někdy se ozve tichý pláč nebo ševelení dětského hlasu, který cosi hledá. Kdo se odváží přiblížit, ucítí náhlý chlad, jako by čas na okamžik ztichl.

Ať už je to jen legenda, nebo echo dávné bolesti, kaplička u Rokytky dál tiše stojí – jako památka na osudy, které se ztratily mezi minulostí a přítomností. Možná, že až půjdeš okolo, zahlédneš koutkem oka postavu v šedivém plášti a uslyšíš tiché šustění ve větvích. Možná to bude jen vítr. A možná ne.