Legenda o zazděné dívce 

Dolní Počernice dnes působí jako poklidná městská část s romantickým rybníkem, starobylými staveními a krásným zámeckým parkem. Ale jak už to v Praze bývá, i tady se za zdmi zdánlivého klidu skrývá příběh, který chladí na zátylku. A přímo v srdci této čtvrti stojí svědek dávného tajemství – kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Tento kostel, zasazený mezi vzrostlé stromy, pamatuje víc, než by se na první pohled zdálo. Místní legenda vypráví o tragickém osudu mladé dívky – dcery zvoníka, která se zamilovala do poutníka. Jejich láska však nebyla vítaná. Poutník byl označen za kacíře, muže nehodného důvěry, snad i pronásledovaného inkvizicí. Vesničané jejich vztah odsoudili a dívku varovali, aby se s ním více nestýkala.

Ona však neposlechla. Láska byla silnější než strach. Když její otec zjistil, že jeho dcera pokračuje ve schůzkách, podle legendy se rozhodl vykonat děsivý čin. Ve jménu cti a víry – nebo snad ze strachu před hanbou – nechal svou vlastní dceru zazdít za oltářem kostela. Místo, kde se denně modlí věřící, tak nese skrytou bolest a děsivé ticho jedné lidské oběti.

Od těch dob prý kostel nikdy nespí. Každý rok, právě na výročí její smrti, se mezi svícemi zjeví mlhavá postava – dívka v prostých šatech, klečící u oltáře, oči sklopené a rty se sotva slyšitelným zpěvem. Ti, kdo měli odvahu vstoupit do kostela o půlnoci, vyprávějí o stínech, které nemají zdroj, o chladném pohlazení po tváři nebo o pocitu tíhy, který se nedá vysvětlit.

Je to jen pověst, výplod lidové fantazie? Anebo si kostel skutečně nese stín dávného zločinu, jehož oběť nedošla klidu? Zeptejte se místních – mnozí o tom mluvit nechtějí. Jiní pokrčí rameny a jen tiše dodají: „Zkus tam jít o půlnoci sám…“