Zapomenuté duše na okraji Prahy

Na samotném okraji hlavního města, stranou od turistického ruchu a městského shonu, leží místo, které jako by ani nepatřilo do našeho světa. Bohnický hřbitov bláznů – oficiálně starý hřbitov při bývalé psychiatrické léčebně – je jedním z nejzáhadnějších a nejponuřejších koutů Prahy. A zároveň i jedním z nejvíce opředených legendami.

Hřbitov, na který se zapomnělo

Vznikl na počátku 20. století jako místo posledního odpočinku pro pacienty bohnické léčebny. Byli to lidé, které společnost vytěsnila – nemocní, opuštění, často bez rodin, bez jména. A právě tak byli i pohřbíváni – bez křížů, bez nápisů, bez smutečních obřadů.

Hřbitov byl uzavřen v roce 1963 a od té doby chátrá. Vysoké stromy a divoký porost ho zcela pohltily, jen tu a tam vykoukne oprýskaný kámen nebo zrezivělý kříž. Místo působí, jako by se zastavil čas. Anebo jako by čas neexistoval vůbec.

Tajemná znamení a nevysvětlitelné jevy

Právě zde začínají legendy. Návštěvníci mluví o podivných pocitech úzkosti, náhlých změnách teploty, a dokonce i o spatření postav mezi stromy. Světélka tančící nad zemí, hlasy šeptající do ticha, šramot kroků tam, kde nikdo není.

Citlivější lidé tvrdí, že místo je nabité temnou energií, že zde zůstaly duše těch, kterým se nikdy nedostalo klidu ani po smrti. Někteří ezoterici mluví o „bráně mezi světy“, která se zde údajně otevírá za určitých okolností. Skutečnost? Sugesce? Anebo opravdu místo, kde minulost neodešla?

Místo, které vám nedá zapomenout

Ať už věříte na duchy nebo jen na sílu lidských příběhů, Bohnický hřbitov vás nenechá chladnými. Je to místo, kde mlčení křičí a prázdnota je plná vzpomínek.

Najdete odvahu projít zarostlou brankou a postavit se tváří v tvář těm, jejichž hlasy byly umlčeny, ale nikdy nezmizely?